Časté dotazy

Organizmus zanesený látkami, které se nevyloučily přirozenou cestou, potřebuje pročistit. Ve věku kolem 40–ti let se látková výměna začíná zpomalovat. Čím starší je člověk na užívání výtažků z pupenů, tím je větší potřeba organizmus před užíváním specifických gemmoterapeutik pročistit. Jde o stejný efekt jako s kamny a komínem. Zanesený komín nebo ucpané trubky vodovodního potrubí špatně „táhnou“. Kdo se dobrovolně rozhodne v takto zanesených kamnech topit, byť kvalitním topivem, nemůže očekávat optimální výsledky. Doporučená doba “detoxikace” je nejméně 7 dní. Obvykle doporučujeme využívání 1 balení přípravku Bříza 50 ml – kromě detoxikačních účinků působí i příznivě na prostatou, močové cesty a ledviny. V tom případě je vhodné užívat 2x 50 ml a dávkování 2 kapky na kg váhy/den, rozděleno do 3 denních dávek. Během “detoxikace” je vhodné zvýšit příjem tekutin, aby se zplodiny mohly lépe vyloučit z těla.

Proč je alkohol obsažen v našich výrobcích?

Alkohol (přesněji ethylalkohol, líh kvasný) je obsažen v našich rostlinných přípravcích  z více důvodů:

1. K získání účinných látek z rostlin:

   Mnohé účinné látky jsou ve vodě nerozpustné nebo jen těžce rozpustné.

2. Ke konzervaci:

   Když je již alkohol obsažen v přípravcích, je smysluplné jej zároveň použít jako účinného a přírodního konzervačního prostředku (oproti syntetickým chemikáliím jde o velmi vhodný způsob konzervace vzhledem k výborné biologické odbouratelnosti alkoholu – navíc jde o látku tělu vlastní).

3. K zlepšení resorpce:

U některých látek, jako jsou například silice aj., se zvyšuje resorpce a tím také účinnost díky přítomnosti alkoholu.

Vznik alkoholu

obecně: prostřednictvím kvašení plodů, obilí apod. dodanými kvasinkami, které přítomné cukry přeměňují (mj.) na ethylalkohol a oxid uhličitý.

v těle: fysiologicky se v lidském těle díky metabolickým procesům produkuje relativně konstantní hladina alkoholu ve výši asi 0,03 % 0.

Symptomy jako teplo, povídavost, starostlivost, spokojenost, euforie

Odbourávání alkoholu

v játrech:

Alkohol >> (enzymatické zpracování pomocí alkoholdehydrogenasy) >> acetaldehyd>>kyselina octová + acetylkoenzym A (ten se dále v Krebsově cyklu metabolisuje na vodu a oxid uhličitý)

mimo játra: asi z 10% se alkohol metabolisuje též systémem katalas. Tím lze také částečně vysvětlit různou individuální snášenlivost alkoholu.

Rychlost odbourávání:
u mužů: cca. 0,15 promile za hodinu
u žen: cca. 0,10 promile za hodinu

Resorpce alkoholu začíná již v ústech. Množství alkoholu vstřebané ústní sliznicí však zůstává pod úrovní eliminace a k průkaznému zvýšení hladiny alkoholu v krvi nedojde, i když člověk podrží silně koncentrovaný nápoj v ústech po delší dobu. Ze žaludku se vstřebává asi 20% vypitého alkoholu. Rozhodující část, tj. celých 80% vypitého alkoholu se vstřebává z dvanáctníku a z horního úseku tenkého střeva. Rychlost resorpce alkoholu do krve a do organismu závisí především na difúzním spádu a na velikosti plochy zažívacího traktu, z níž může resorbovat.

Obsah alkoholu v potravinách

Také potraviny obsahují velice často alkohol (etanol) a to i tehdy, není-li to na jejich obalu vyznačeno.

Svačina, která sestává z 3 plátků chleba a třetinky vína, obsahuje asi 25,6 g alkoholu. Toto množství odpovídá asi 80-ti násobku jednotlivé doporučené dávky extraktu z pupenů (například Lípa, Topol, Bříza atp.) u člověka s hmotností  75 kg; tato dávka obsahuje asi 0,3289 g alkoholu

* poznámka: počítáno jako ethanol 96% v/v

Souhrn

Ethanol je nepostradatelný při výrobě tekutých extraktů z rostlin.

Obsah alkoholu v mnohých potravinách je vyšší, než celková denní doporučená dávka našich přípravků. Přesto na těchto potravinách nevzniká výrobci povinnost je označit jako potraviny s obsahem alkoholu.

Při užívání našich přípravků (i u dětí) za dodržení doporučeného dávkování nelze běžnými analytickými postupy detekovat zvýšenou hladinu alkoholu v krvi (tedy hladinu zvýšenou oproti fysiologickým hodnotám alkoholu v krvi), neboť metabolismus těchto malých množství  alkoholu bývá rychlejší než jeho kvantitativní vstřebání

Co je to gemmoterapie?

Pod pojmem “gemmoterapie” rozumíme léčbu lihoglycerinovými výtažky z pupenů nebo jiných zárodečných částí rostlin, ve kterých se nacházejí podstatně účinnější substance než v rostlinách dospělých.

Prvním, kdo upozornil na skutečnost, že za určitých podmínek vznikají v rostlinách léčivé substance, které se v nich za jiných okolností běžně nevyskytují, byl ukrajinský profesor očního lékařství z Oděsské univerzity Vladimír Petrovič Filatov, který na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století zjistil, že pokud část rostliny umístíme do nepříznivých podmínek chladu a tmy, rostlinné pletivo mobilizuje všechny své síly k záchraně, a tak vznikají chemické reakce, na jejichž konci se v rostlině nacházejí účinné látky s unikátními léčebnými vlastnostmi. Takto upravenou
rostlinnou drogu nazval prof. Filatov „biogenním stimulátorem.“
Filatovova práce zaujala bruselského lékaře dr. Paula Henryho, který jeho práci dále rozvíjel a posléze zjistil, že podobné až totožné látky se nacházejí i v pupenech a jiných zárodečných částech rostlin. Dr. Henry přednesl své závěry na lékařském sjezdu francouzských homeopatů a jeho metoda se záhy ujala a byla nazvána gemmoterapií.

Do Čech metodu doslova “zavlekl” bylinář Franěc – ovšem podle přísloví, že náhoda přeje připraveným. Při cestě mezinárodním rychlíkem si četl noviny, odložené vystoupivším německým cestujícím a nalezl zde obsáhlý článek o daném tématu. Začal ihned experimentovat a na jeho práci později navázali Janča a Zentrich, kteří jako první seriózně referovali o této metodě v 5. dílu svého herbáře.

V roce 2001 vstupuje na trh s gemmoterapeutiky další výrobce – Rabštejnská apatyka. Bylo to v době, kdy už bylo k disposici dostatek původních francouzských zkušeností, takže bylo možno tato fakta při výrobě zohlednit a výsledkem jsou přípravky nejvyšší možné jakosti, obsahující i v příslušném homeopatickém ředění D1 podstatně vyšší koncentraci účinných látek než jaké lze dosáhnout jinými technologiemi.

Tato skutečnost umožnila opatřovat lahvičky s gemmopreparáty sprejovým rozprašovačem, kdy pro navození účinku postačí tři až pět vstřiků do úst, což přispívá ke snížení spotřeby přípravku, při zachování plné účinnosti. Rozptýlením povrchu kapaliny dojde k lepšímu vstřebávání aplikovaného přípravku již v dutině ústní. Rabštejnská apatyka se při výrobě řídí francouzským lékopisem, který pro přípravu gemmoterapeutik předepisuje ředění absolutního alkoholu glycerínem v poměru 1 : 1, což v konečném výsledku představuje 48 % etanol. Voda se při ředění alkoholu vůbec nepoužívá . Konečným výsledkem je přípravek mající nasládlou chuť díky vysokému obsahu glycerínu. Samozřejmě nejde o sacharidy, takže diabetici nemusejí mít při doporučeném dávkování obavy, zda přípravky mohou nebo nemohou používat. Takto připravené výrobky mají mimořádně vysoký obsah účinných látek a navíc, doba jejich účinnosti je prodloužena.
Samostatný glycerin není ideálním vyluhovadlem, avšak ve směsi s etanolem jemněji extrahuje zárodečné látky pupenů a také přispívá k jejich dokonalejší konzervaci. Jeho použití je proto naprosto nezbytné. Glycerín totiž přidává do roztoku skupiny OH-, které zvyšují hydrofilitu některých méně rozpustných látek. Kromě toho je známo, že glycerin zpomaluje oxidaci některých účinných látek (flobafeny aj.).
Gemmoterapie je založena na léčebné kombinaci. Léčbu vždy začínáme “čističem”; Francouzi říkají “drenážním prostředkem”. Tím obvykle bývá přípravek Bříza, méně často pak Buk a zcela výjimečně lze využít i drenáže gemmoterapeutikem dubovým. Drenáž je aplikována vždy zcela samostatně. Po drenáži nastupuje specifická léčba, která může být vedena buď monoterapeutiky, podávanými po sobě – nebo volíme metodu polyterapie, kdy souběžně podáváme několik gemmoterapeutik najednou. Jednotlivé přípravky však nemísíme přímo ve skleničce – užíváme je s odstupem cca 10-ti minut. Třetí možností pak je, podávat jeden prostředek třeba ráno, druhý prostředek v poledne a případný třetí prostředek večer. Zakladatel české gemmoterapie, bylinář Jos. A. Zentrich se ve své úspěšné praxi většinou přiklání ke způsobu prvnímu 3.

Dávkování drenáže se nám osvědčilo při aplikaci 1 kapky na 1 kg tělesné hmotnosti a den, přirozeně rozdělit na několik dávek dílčích. V další léčbě pak volíme dávkování 1 – 2 kapky/kg/den. Dávku 2 kapky/kg/den nepřekračujeme ani při polyterapii, kdy předepsané množství všech prostředků dohromady by nemělo přesáhnout právě uvedené 2 kapky/kg/den.

Gemmoterapeutika by měla být zapíjena – pokud možno – měkkou vodou nebo čajem z měkké vody. Pokud takovou vodu nemáme, je třeba použít alespoň převařené vody – minerály z vody vytváří s některými látkami, obsaženými v gemmoterapeuticích, nerozpustné komplexy. Z balených vod je nejměkčí originální novohradská Dobrá voda.
Gemmoterapii je většinou možno kombinovat s dalšími přírodními léčebnými postupy, jakými je např. klasická fytoterapie – léčení bylinami, apiterapie – léčení včelími produkty a dokonce i s léčbou některými farmaky, tedy chemickými léky.

Ještě je zapotřebí vědět, že ne vždy mají gemmoterapeutika stejný terapeutický účinek, jaký vykazuje mateřská vegetabilní droga. To však vůbec není na závadu a naopak to znamená značné rozšíření našich terapeutických možností. Typickým příkladem je např. javor babyka – javor poľný – Acer campestre nebo kalina tušalaj – kalina siripúťková – Viburnum lantana L. Ani babyka, ani tušalaj se v klasické fytoterapii prakticky nepoužívají a to ani v lidovém léčitelství. Gemmoterapeutikum Babyka dosahuje výborných výsledků tam, kde je zapotřebí zlepšit vedení vzruchu nervem, např. při různém mravenčení nebo trnutí prstů apod. Gemmo-Tušalaj je pak velmi dobrým antialergikem.

Podle dosahovaných výsledků lze říci, že gemmoterapie v České republice již pevně zakotvila a bez nadsázky o ní můžeme prohlásit, že jde o moderní fytoterapeutickou metodu – na úrovni, požadované ve XXI. století.

(Z brožury Malý rabštejnský průvodce gemmoterapií)

Šišák bajkalský – silný imunostimulátor

Pro zájemce o podrobnější informace z řad odborné veřejnosti nabízíme 2 souhrnné články o šišáku bajkalském:

1. článek: Martin, J., Dušek, J.: Šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis Georgi) – potenciální zdroj nových léčiv,
Česká a slovenská farmacie, 51, 2002, No. 6, p. 277-283.

Publikace článku nám byla laskavě umožněna souhlasem vedoucího redaktora časopisu Česká a slovenská farmacie Doc. RNDr. P. Komárka, Ph.D.

S uveřejněním článku dále laskavě poskytli souhlas jeho autoři Doc. RNDr. J. Dušek, CSc. a Mgr. Jan Martin, Ph.D. z Univerzity Karlovy v Praze – Farmaceutické fakulty v Hradci Králové

2. článek: Martin, J., Dušek, J.: Protizánětlivý účinek šišáku bajkalského,
Praktické lékárenství, 2005, No. 1, p. 27 – 28.

Publikace článku nám byla laskavě umožněna Ing. Janou Tajovskou, ředitelkou společnosti Solen, s.r.o., která vydává časopis Praktické lékárenství